Kyzyl-Kuragino project IV

28. března 2013 v 1:13 | KubaV. |  Fotodeník

Po delší odlmlce přichází poslední díl deníku z Ruska

14.7. 2012 (So)

Po téměř týdnu jdu znova pracovat a docela se v čištění kamenů vyžívám. Nad hlavou nám v jednu chvíli přeletuje nějaký orel, ale zase zůstává neurčen, jelikož dalekohled nebyl zrovna při ruce. Po obědě vyrážím k jezeru, procházím po hrázi a postupně před mnou vyletuje 15 pisíků obecných (Actitis hypoleucos) a jeden vodouš kropenatý (Tringa ochropus). Je zataženo a velice dusno, když přicházím k bahnitým místům na druhé straně, začíná krápat. Ale drobní jespáci jsou tradičně přítomni, tentokrát se jedná o velice plaché hejnko 12 jespáků šedých.
Vracím se zpět do kempu, kde už začíná večerní program - talent show, které se také účastním. Vše pak pokračuje diskotékou a posezením u ohně. Za tmy se jdu projít na první hřbet severně od tábora a na 80% slyším výt vlky.

15.7.2012
Máme volný den, ale volnou zábavu ne, jelikož jedeme do údolí králů v blízkosti vesnice Aržan. Odtud pochází největší nález Skythské kultury vůbec na světě. Většinu artefaktů, z nichž nejvýznamnější jsou různé zlaté předměty ztvárňující zvířata, jsme viděli v muzeu ve městě Kyzyl. Od hrobu číslo jedna se jižním směrem rozprostírá slané jezero s širokými litorálními porosty a po zhlédnutí půdorysu královského hrobu míří mé kroky právě sem. Nad hlavou spoustu lindušek a v křoví řve nějaký rákosník (obojí nedokážu, pouze na základě hlasu určit). Dál čvachtám po kotníky ve vodě kolem bílých suchopýrů, ale k jezeru se dostat nelze. Ještě fotím samičku strnada obojkového a pak se vracím zpět, podél drátů na zem spadlých, ve kterých jiskří elektřina a v okolí jde o život.

Přímo ve vesnici Aržan se nachází další vykopaný hrob, ale jeho přítomnost je naznačena pouze malou hromadou kamení, kolem které lítá 8 dudků chocholatých. Vesnice je to opravdu podivuhodně zastaralá a rozptýlená v zdejší vlhčí stepi, centrum tvoří rozpadající se kravín, a kolem něj spousta betonových nedostavěných, nebo rozpadlých domů, jejichž významu nerozumím. Po několika minutách v této vesnici začíná pršet a my se vracíme zpět do kempu.

16 -18.7. 2012
V průběhu těchto dní jsem mírně zlenivěl a solidní deník jsem nepsal, možná taky proto, že se nic zajímavého nestalo. Věnuji se kontrolování čerstvě nastražených pastí na místní hlodavce, hraní na kytaru a četbě. Občas zdrhám do kopců, kde poprvé slyším melodický zpěv skalníků zpěvných. A v lesíku pod přehradou potkávám dravcoidního ptáka, který zůstává neurčen.

19.7. 2012
Ve dvě hodiny po práci na kurganu (850 m n. m.) se s Míšou (sportovec z Ukrajiny) vydávám do prudkého svahu západním směrem s cílem dobít nejvyšší bezejmenný vrchol místního pohoří (1773 m n. m.). Nejdříve procházíme podél potůčku v údolí hustě zarostlým modřínem a těžko-průchozím podrostem. Pak stoupáme prudce svahem s velice pichlavými růžemi k prvním stromům hustějšího lesa a pokračujeme po hřbetu jdoucím na západ. Z levé strany hřbetu je nádherně zelený modřínový les a na straně opačné je les téhož stáří, ale kompletně vyhořelý. Po chvíli prodírání se tímto spáleništěm, jehož podrost tvoří fialová vrbka, zde zvaná Ivančaj, jsme docela černí. Ale za nedlouho přicházíme na centrální hřbet, kde Ivančaj tvoří veliká pole. V těchto místech pozoruji sluku lesní, jak si odnáší své mladé mimo naši cestu podrostem a také nějaké kurovité ptáky, pravděpodobně tetřívky, kteří před mnou prchají vrbkami.


Vydáváme se k největšímu vrcholu, ale po jeho dobytí zjišťujeme, že na západ je vyšší vrchol. Nechávám si věci zde a jdeme k vyššímu vrcholu, za ním je však další a další. Takto přecházíme asi 3 kopce, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou nejvyšší, ale nakonec kolem 6 hodiny dobýváme vrchol, za kterým centrální hřbet končí. Míša rozdělává oheň, aby zahnal mračna muchniček, a já odcházím na ptáky, kteří se ozývají ze všech stran - budníček zelený (Phylloscopus trochiloides), hýl rudý, strakapoud malý, lindušky lesní, nějaký rehek, pěnkavy jíkavci a spousta dalších hlasů, které nejsem schopen rozklíčovat, ani nalézt jejich původce.

Cestu zpět do kempu, bereme chvatem polo během, polo chůzí, jelikož nechceme zatmít v horách. Nádherné výhledy do dobytkem vypasených údolí střídá déšť a duha, která se nad námi prohýbá jako slavobrána ukazující správný směr. Nohy už pomalu přestávají fungovat, hlavně při sestupování po kamenité suti, ale tábor už je na dohled, ale na dohled se objevují také nějaké hory na severo-západě a já myslím, že to je Altaj (což mi je následně místním geografem vyvráceno). Do kempu přicházíme před desátou hodinou večerní a ihned se vrháme do jídelny, kde na nás čeká seschlý oběd a trochu čerstvější večeře, kterou tvoří těstoviny s kolečkem salámu. Večer v sauně přemýšlím o největším zážitku, který mě provázel celým dnešním putováním, o sladké pryskyřičné vůni tajgy, která mi zůstává zaryta hluboko v mozkových závitech.


20.7. 2012
Ač značně unaven, odcházím ráno do práce, kdežto Míša si dává pohov, kterého si já užívám až v odpoledních hodinách. Večer jdu tradičně zkontrolovat pasti, ačkoliv výsledek, je stále negativní. Po březích jezera se pohybuje několik jespáků šedých a pisíci obecní - taktéž klasika, kdežto v lese nacházím jednu novotu - hrdličku (Streptopelia orientalis).


21.7. 2012


22.7. 2012
Ráno vyrážíme v našich autobusech ke slaným jezerům jižně od Kyzylu. Jsou to dvě jezera, mezi nimiž je vzdálenost cca 2 km, první menší s vysokou hustotou koupajících se lidí - kteří se patlají léčivým bahnem a druhé větší s rozsáhlejším litorálním porostem. Hned po příjezdu k menšímu jezeru se však odvracím od jeho břehů a běžím skrze křovinatou, písčitou polopoušť k většímu jezeru, které mi docela připomíná egyptská jezera ve Wadi Natrun. Kromě pár bahňáků a spousty konipasů nic extra nevidím. Zpět ale jedu stopem, vzal mě starší pár z Kyzylu a dobře povídáme o místním hudebním festivalu a naší práci na kurganech. Díky tomuto na sebe stíhám i nanést léčivé bahno na několik minut a také v extrémně slaném jezeře plavu. Podobně si představuju mrtvé moře, vznáším se na hladině jako korek.
Posléze přejíždíme k jezeru, jehož břehy jsem už viděl, a jelikož je méně slané a o mnoho více čisté, smývám zde zaschlou vrstvičku soli a pak se vydávám kolem jezera znova na ptáky. Jde se mnou Anna Abramova a v průběhu příjemně plynoucího rozhovoru pozorujeme spousty bahňáků: vodouše rudonohé (Tringa totanus), vdouše bahenní (Tringa glareola) i tenkozobce opačné (Recurvirostra avoceta), kteří na nás naletují jelikož jsme se přiblížili k jejich hnízdu. Pak se vodou plížíme k jespákům šedým metodou "krokodýl" a bahňáci nás pouštějí nečekaně blízko blízko (1 metr). Musíme také přebrodit zátoku jezera, kdy nesu veškeré své věci v rukách nad hlavou, po prsa ve vodě a znova si připomínám egyptskou anabázi. Autobus pomalu nestíháme, jelikož čas začal ubíhat nějak rychleji než normálně. Cestou zpět se ještě stavujeme v obchodě v Kyzylu, kde si dávám kvas, kupuji chalvu a piniové oříšky, které jsou tu směšně levné.

Po příjezdu do kempu mě Galja s Míšou přesvědčují o zdolání nejvyššího vrcholu a přespání zde. Neodolávám, zvláště poté co se připojuje Anna. Vyrážíme v osm večer a za postupného ubývání světla dobýváme vrchol kolem dvanácté hodiny večerní cestou hřebenovou. Rozděláváme oheň, pečeme chleba se sardinkami a pojídáme chalvu. Pak se dostáváme ke kytaře a hrajeme české, ruské i ukrajinské písničky až do 4 hodin do rána. Po patnácti minutách spánku se probouzím do úžasného rána na vrcholu bezejmenném. Kolem jsou ohořelé stromy nasvícené jemným, broskvově oranžovým světlem. Začínají prozpěvovat hýlové a lindušky a ve vzduchu je všudypřítomná vůně modřínové tajgy.


Následně balíme věci a vydáváme se ke kurganům, jelikož Galja musí tento den stihnout dojet do Kyzylu pro injekci vztekliny. Procházíme pole s Ivančajem nasvícené čerstvým ranním sluncem a při sestupu dolů začíná být pěkné vedro. Na uschlém modřínu pozoruji samce tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a asi za 2 hodiny jsme u kurganu, kde pracujeme až do druhé hodiny odpolední. Pak jdu sebrat s Annou pasti, ale ani její přítomnost mi nepřináší štěstí, tak zbytek odpoledne trávíme pod přehradou pozorováním sibiřské oblohy a mraků po ní plynoucích.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Posledních pár dní expedice Kyzyl-Kuragino už jsem nestačil zaznamenat v realném čase, jelikož se všechno seběhlo nějak rychle a najednou byla hodina po půlnoci 27.7. 2012, já stál na nádraží v Brně a výlet do Ruska byl u konce.




 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama