Podzimní cyklobirdwatching 13.10.

15. října 2013 v 16:51 | KubaV. |  Fotodeník
Po desáté ranní sedám na kolo s plnou birdwatcherskou výbavou a vyrážím do rybniční pánve na západ od Českých Budějovic. První zastávkou je Novohaklovský rybník, který se začíná spouštět. Na dvoumetrovém bahnitém pruhu podél břehů postává 23 volavek bílých spolu s několika popelavými. Na hladině je však krom několika potápek roháčů a březňaček pusto prázdno. Proto se dlouho nezdržuji a vyrážím směrem na rybník Bezdrev, který by se měl za 14 dní lovit, a proto slibuje zajímavou ptačí podívanou. Projíždím po nádherné hrázi rybníka Blatec, která je lemována alejí starých dubů, jejich barva se postupně mění do žluta a z jejich korun padají zralé žaludy. Do toho všeho svítí z bezmračné oblohy ostré podzimní sluníčko a hází do listí prasátka, jak se odráží od vodní hladiny. Blatec se také upouští, ale jeho břehy okupuje jen čtveřice volavek popelavých.
Po silničkách lemovaných rudými javory a oraništěm přejíždím z Čejkovic přes Češňovice až do Zálužic, vesničky na břehu Bezdreva. Ačkoliv mám radost, že je veliký Bezdrev opravdu spuštěná a sluníčko svítí, ale v této spodní části moc ptáků není. Zase volavky popelavé a proletuje několik racků chechtavých, tedy šlapu do pedálů a přejíždím o kus dále k rybářské chatce, naproti ostrůvku. Zde konečně na odhaleném písčitém dně nacházím hejno bahňáků. 118 čejek chocholatých, 4 jespáci bojovní, 4 kulíci bledí a desítky jespáků se motá podél břehu na západ od ostrůvku. Avšak díky zvlněnému horkému vzduchu je zvláště to neobvykle velké hejnko menších bahňáků těžko pozorovatelné. Proto se, s vidinou nějakého vzácnějšího druhu, k hejnu postupně přibližuji a ptáci mi jdou nečekaně vstříc, takže za chvíli mám všechny jespáky před sebou ve stativáku jako na dlani. Počítám 85 tohotoročních, hnědo-černo-bíle zbarvených jedinců jespáka obecného plus tři dospělé ptáky v šedo-bílém šatě. Žádné velké rarity se nekonají, avšak radost mi dělá jeden mladý jespák malý.
Po dvou hodinkách s bahňáky se vydávám dále na západ, podél vypuštěného Bezdreva, jehož dno okupují hlavně volavky (popelavá a bílá) a rackové chechtaví. Ačkoliv očekávám hejno kolih velkých a usilovně po nich pátrám, jak po dně Bezdreva, tak po okolních polích, nikde je nevidím ani neslyším. Tak se vydávám polní cestou kolem řepkového pole na Pašice a rybník Volešek. Cestou mě však zaráží hlas podivného tvora odkudsi ze Pašické zástavby. Z hlasu zvířete, které tipuji na křížence koně, psa a prasete se nakonec klube lev hřivnatý v kotci u jednoho luxusního baráčku. Na Volešku jsou jenom březňačky a roháči, ale aby té Afriky nebylo málo, po příjemném obědu ve vesnici Sedlec, projíždím vedle soukromé ohrady s pštrosy dvouprstými, nad kterými se v stromoví ozývají pěnkavy jíkavci.

Za Sedlecem se už obracím zpět na východ a postupně přes Vlhlavy, Chřášťany, Břehov a Čejkovice jedu vyhlídkovým tempem se sluncem v zádech směrem na Budějovice. Cestou je všechno tak ostře nasvícené, že až pomalu ty barvy nestačím vnímat. Slunce mi také předvádí několik po sobě jdoucích halových efektů, duhových přízraků v mracích, které vznikají lomem světla v krystalcích ledu. Z ptáků už toho moc není, jen hejna holubů hřivnáčů a lindušek lesních absolvují svou pouť do zimovišť, oba dva druhy letí směrem západ na pozadí podzimních kopců Blanského lesa. Můj podzimní cyklobirdwatching končí západem slunce odrážejícím se od hladiny Novohaklovského rybníka.
 

Potápka žlutorohá v centru Českých Budějovic

30. dubna 2013 v 0:35 | KubaV. |  Fotodeník
Před sedmou hodinou večerní opouštím Českobudějovický kaufland plný nespokojených lidí a nepříjemně uspěchané atmosféry, sedám na kolo a vydávám se vstříc netušenému ornitologickému zážitku tohoto zasmušilého jarního večera 29.04.2013.

Docela se táhnu, jelikož batoh nějak ztěžkl a navíc jsem ještě po nedávné nemoci malátný, a možná právě proto si při pomalém průjezdu kolem řeky všímám podivnosti: na řece sedí potápka černokrká? Kde se stala chyba, říkám si, ta by měla právě v tuto chvíli stavět hnízdo o 2 km severněji na Vrbenských rybnících. Nedá mi to, zastavuji a ostřím na podezřelou potápku. A v ten moment mnou začínají šít všichni čerti, jelikož mám pocit, že ty žluté proužky za očima trčí navrch hlavy, ne jako u černokrčky, nýbrž po vzoru velice podobné potápky žlutorohé (Podiceps auritus), ale jistotu nemám. Bez jakéhokoliv dalekohledu jsem nahraný, potápka je až na druhém břehu a tak zapomínám na veškerou malátnost a jedu bystře domů pro stativák, mám to naštěstí nedaleko.

Za 15 minut jsem zpět, ale potápka na místě původního pozorování tj. na Vltavě za plaveckým bazénem v Českých Budějovicích není. Jako šílenec jedu až k visuté lávce a teprve z tohoto bodu vidím potápku, která se jen malinko posunula proti proudu, ale spíše byla zrovna potopená, když jsem ji v původních místech hledal. Za chvíli tedy sedím na batohu v centru Českých Budějovic a pozoruju tohoto vzácného ptačího hosta hnízdícího severněji na Islandu, ve Skandinávii a v Rusku. V České Republice je tento pták pozorován průměrně tak 5 krát do roka a to spíše v pohnízdní sezóně a v prostém šatu. Budějovický jedinec je však nádherně ve svatebním a dává svému vědeckému názvu za pravdu. Jsem rozjařen touto neskutečnou náhodou a úchvatností severského ptáka v kontrastu historického centra jihočeského města.

Většinu času potápka odpočívá s hlavou na zádech a jen si popojíždí proti proudu, aby nesjela pod jez. Pravidelně se probouzí a ukazuje jemný zobák s drobnou bílou tečkou na jeho hrotu. Loví jen občasně nějaké bezobratlé z hladiny, nebo se potápí a velice pravděpodobně se připravuje na svoji další pouť k hnízdišti. S kondicí mi přijde absolutně v pořádku, dokonce několikrát popoletuje a ukazuje typický černobílý vzor v křídlech.

Volám všem budějickým, kteří by mohli mít z potápky radost a na které jsem si v ten moment vzpoměl, na konec se nás u řeky nad stativákem schází sedm. Kocháme se potápkou žlutorouhou až do posledního světla tj. 20:50 a pak se v příjemné atmosféře rozcházíme, tu do tradiční biologicky-pondělní hospody Hammond, tam ještě na fakultu, nebo rovnou domů. A já také s pocitem ukojené lovecké touhy, pocitem nečekaného "ulovení" něčeho, po čem prahnete už pěknou dobu a objetovali jste mnoho sil, aby jste to našli bůhví kde, a ono si vám to sedne přímo do cesty, kdy to nejmíň čekáte. Takže ptákaři, až po nákupu v Kauflandu pujdete znuděně městem, buďte ve střehu.


Další články